Ano, háčkování patří asi k nejznámějším textilním technikám a je velmi jednoduché. Pro mne je nezajímavější jeden z jeho druhů – tzv. irská krajka. Tato technika má svou historii – rozšířila se v době tzv. bramborové krize v Irsku v polovině 19. století, kdy v důsledku neúrody a nákazy brambor plísní bramborovou hrozil v zemi hladomor. Bylo nutno podniknout něco pro záchranu hospodářství. Výroba krajky byla vhodným průmyslovým odvětvím. Kromě háčku nebylo zapotřebí žádných nástrojů a k zhotovení krajek se použila levná bavlněná příze. Podomácku tak byly háčkovány jednotlivé motivy – typická pro ně je výrazná plastičnost. Motivky se potom vykupovaly a dále prodávaly specializovaným řemeslníkům, kteří se zabývali spojováním motivků pomocí půdice ( to je háčkovaná síť s pravidelnými oky, nebo zcela nepravidelná, i tyto půdice bývaly v dobách největší obliby irské krajky zhotovovány a prodávány jako metráž. Na přelomu 19. A 20 století bylo možno najít předlohy k motivkům v časopisech a knihách. Stačilo pak už jen koupit půdici a motivky na ni našít. Nevýhodou však bylo, že půdice pod motivem prosvítala a tvar tolik nevynikl). Vždy znovu musím myslet na těžkou dobu vzniku a velké obliby těchto krajek, když volím barvu příze pro práci. Původní barvou této krajky totiž není bílá, ale okrová, protože domácí výrobci pracovali často při světle rašelinových lampiček, které silně čadily a krajky nebylo možno uchovat čistě bílé.