Je velmi starou textilní technikou. Jde o vytváření ok (smyček), které zajišťujeme uzlíkem. Původně se takto zhotovovaly zejména sítě k chytání ryb nebo ptáků. Později se síťování bohatě uplatnilo i v oděvu a mnozí z nás jistě už někdy viděli síťované a vyšívané záclony, přehozy na postele, kostelní pokrývky. Dalšími výrobky byly např. síťky na vlasy, sítě na míče či na kuličky, populární tašky – síťovky, nebo ochranné sítě, které se připevňovaly na zadní blatník jízdních kol a pomáhaly zabránit vpletení dlouhé sukně do kola.

Princip výroby není složitý – stačí se jen naučit síťovací uzlík. K práci potřebujeme dřívko, které nám pomáhá tvořit oka stejné velikosti a síťovací jehlu, která místo oka má oba konce vidlicovitě rozšířené. Nit se namotává od jednoho konce k druhému. Pak už potřebujeme jen pevný bod, kde uvážeme pomocnou nit a do ní první oko nebo oka. Po dokončení řady vyjmeme dřívko a další řadu síťujeme do ok předchozí řady. Chceme-li síťovinu dál zdobit, je to možné pomocí látacího stehu nebo omotávání nití v jednotlivých okách. K výšivce se zpravidla užívá efektních lesklých přízí silnějších než je materiál sítě. Zachovalo se mnoho předloh pro tyto výšivky v dobové literatuře. Protože se pracuje se čtvercovou sítí, lze s úspěchem aplikovat i předlohy určené pro filetové háčkování.