Jde o jednu z tzv. předtkalcovských technik, při níž jsou nitě provlečeny karetkami, které mohou být čtvercové, ale také třeba mohou mít i tvar šestiúhelníku nebo osmiúhelníku. Nejstaršími známými karetkami jsou hliněné karetky z doby kolem r. 2000 př. n. l. pocházející z Persie. Materiálem k výrobě karetek bývala slonovina, dřevo, kost, kartón, dokonce i upravené hrací karty. Jde tedy opět o techniku velmi starou a přitom dovedenou k dokonalosti. Zajímavé také je, že jak soubory karetek, tak i hotové textilie byly nalezeny po celém světě.

Karetky mají očíslované otvory, jimiž provlékáme nitě – záleží na tom, zda zleva doprava, nebo naopak. Podle toho se utváří zákrut S nebo Z. Pak vezmeme celý svazek karetek a o 90° jimi otočíme buď dopředu, nebo dozadu. Tímto jednoduchým způsobem můžeme vytvářet téměř nevyčerpatelné množství vzorů a jejich variací. Zajímavé je, že vzor se utváří pouze na útkových nitích, osnovní nit pouze zajišťuje zákruty, jinak není (neměla by být) vidět. Pomocí tkaní na karetkách se dají vypracovat pásy a popruhy, které se vyznačují velkou pevností a tvarovou stálostí. Nemusí se ale jednat vždy jen o úzké pásy - jedinečná textilie zhotovená touto technikou je uložena v Královském muzeu v Ontariu, je sešitá ze 3 pruhů a má rozměry 218 x 518 cm. Znamená to, že jeden pruh má šířku 70 cm! K utkání této textilie vzniklé v Habeši bylo zapotřebí 350 karetek. Doba jejího vzniku se uvádí v rozmezí let 1600 – 1800. Je zdobena motivy lidských postav a zvířat a je zhotovena z hedvábného materiálu. (Staňková, Jitka; Baran, Ludvík. Tradiční textilní techniky: Praha, Grada 2008)